Charlie Hebdo a boj o demokracii

Minulým týdnem otřásl teroristický útok radikální muslimské skupiny, jež zaútočila na francouzský satirický týdeník Charlie Hebdo a následně také na tiskárnu na předměstí Paříže. Stejně jako v minulosti i tentokrát sehrál jednu z hlavních informačních rolí Twitter, díky kterému mohli všichni zájemci celý hon po útočnících sledovat s prodlevou několika vteřin.

To ale nemusí být vždy nutně dobře, a ač máme demokracii a rozvoj internetu spojenou s právem na pravdivé a co možná nejaktuálnější informace, právě v podobných situacích není online přenos ze strany bezpečnostních složek příliš vítaný. Stačí zapátrat v historii a vzpomenout na teroristický útok v Mnichově roku 1972, kdy palestinští útočníci doslova sledovali v televizi, jak se k nim stahuje zásahová jednotka.

Naštěstí se s tímto rizikem během pátečního zásahu pracovalo a zhruba hodinu před začátkem byla všechna média z obou lokalit (okolí košer obchodu v centru Paříže a obsazené tiskárny) vyvedeny. Ostatně i synchronizace obou útoků téměř na vteřinu přesně byla jedním z důvodů, jak předejít tragédii, kterou by mohly informace o zabití nebo zadržení útočníků vyvolat.

Jednu z hlavních informačních rolí už po několikáté převzal Twitter. Ten sice stále neaspiruje na pozici nejspolehlivějšího zdroje informací, na druhou stranu však aktuální dění popisuje nejrychleji a postupně se stal skvělým doplňkem k serióznímu zpravodajství. Mnozí experti sociálních sítí sice neustále opakují radu, že na Twitter nebo Facebook není prozíravé psát nic, co byste nemohli publikovat v novinách, zrovna u podobných událostí je ale opak pravdou.

Díky tomu se Twitter stal centrem zpráv, které ještě nestihly být oficiálně potvrzeny nebo pracovaly jen s neověřeným zdrojem. Několikrát se stalo, že tweet vydaný před 5 minutami byl opraven nebo upřesněn novým sdělením, které už vycházelo z očitého svědectví, jež ještě před chvílí chybělo. Navíc díky novým technologiím a internetu de facto všude, mohli svou trochou do mlýna přispět i běžní lidé, kteří například v dané lokalitě žijí a měli celé dění od prvních okamžiků takříkajíc na dlani.

Twitter je v tomto ohledu specifický. Na Facebooku nebo Google+ se nic podobného neodehrálo a s trochou ironie by se dalo konstatovat, že Twitter budil dojem úplně jiného světa. Samozřejmě z velké části záleží, koho máte ve svém okruhu přátel nebo sledujících, Twitter ale celou tragédií doslova „žil“ a bylo těžké informacím z Paříže uniknout. Na rozdíl od Facebooku nebo Google+, kde spíše bylo těžké, nějaké zprávy podobného druhu získat.