Kouzlo Roberta Fica

Kouzlo Roberta Fica je vlastnost, kterou by mu mohli leckteří západní politici závidět. Přitom při pohledu na východ jich nacházíme stále více. Stačí zavítat na druhou stranu Dunaje k Viktoru Urbánovi nebo k naprostému králi důvěry svých občanů – Vladimíru Putinovi. Všichni mají jednu společnou vlastnost – východní politiku, jež se stále více rozchází s tou západoevropskou a liberálně demokratickou.

Slovenský premiér se poprvé do politiky dostal ještě před převratem v roce 1987, kdy byl vybrán jako ideální kandidát pro členství v Komunistické straně Slovenska. Ve své přihlášce údajně tvrdil, že je přísný ateista, jako hlavní důvod přijetí ovšem byly nakonec uvedeny výborné studijní výsledky a vhodné ambice.

Do demokratické politiky zabrousil v bouřlivých 90. letech za stranu SDL, jež vznikla přejmenováním původní Komunistické strany. Opravdová politická kariéra Roberta Fica se však začala psát až na přelomu tisíciletí, kdy založil politickou stranu SMER. S tou je také v současnosti u moci a snaží se reprezentovat levicově vedenou politiku. Mnozí odpůrci vládě ovšem vyčítají populismus a špatné hospodaření s veřejnými penězi.

A odpůrců přibývá každým týdnem. Zrcadlem nastaveným hlavnímu představiteli vlády mohly být i přímé prezidentské volby, ve kterých byl poražen oponentem Andrejem Kiskou. Ten je v mnoha ohledech přímým opakem a protikladem k levicově orientovanému Ficovi, jež jakoby pomalu ztrácel svůj pověstný politický šarm a kouzlo, na které lákal téměř poloviční část všech voličů.

Graf propadu důvěry nezpomalují ani jinak oblíbené kroky. Doslova jako úplatek berou někteří Slováci novelu, podle které mohou všichni studenti, senioři a děti cestovat po vnitrostátních vlakových spojích zdarma. Nikdo v současné chvíli není schopen spočítat, kolik to bude slovenskou pokladnu stát. Hlavním cílem vlády je přilákat do vlaků co možná nejvíce cestujících a ušetřit tak silnice a životní prostředí. Velká část veřejnosti by ale raději viděla milionové výdaje v oblasti školství, jak je tomu snad ve všech okolních státech.

Kontroverzních kroků neubývá a následuje podivná predikce války, jež v Evropě vypukne se 70 procentní pravděpodobností. Premiér se odvolal na blíže nespecifikované německé zdroje a zpráva v první fází světovými médii prošla bez větších reakcí. V patřičné míře se jí věnovala jen ta česká a následně i slovenská, například německá ji ale nijak zvlášť nekomentovala.

Obliba populistického premiéra je z největší pravděpodobností ta tam a tuší to i on sám. Možná i proto vyhrožuje demisí, jež by podle vlastních slov mohl podat už na konci příštího roku. Přitom jeho vláda by měla při standardním scénáři zůstat u moci až do roku 2016. A právě další volby by mohly překreslit politickou mapu stejně, jako se to povedlo těm našim minulý rok. Dva roky je ale dlouhá doba a za tu se ještě může stát opravdu ledaco.

Další sítě

Marek Přidal

Pisálek, který píše to, co si myslí a nezatěžuje se zbytečnými konvencemi. Jeho krátké myšlenky si můžete přečíst dennodenně na Twitteru nebo párkrát do týdne na Google+.

marek.pridal@netovinky.com
Další sítě